školní slohy2
Vesnice,
ve které bydlí babička, je dosti vzdálená od města, pouze v rozsahu
několika kilometrů je ze pár stavení, které ani v nejmenším nechtějí
navyknout dnešní moderní době. Ani se jim nedivím, kdybych nebyla na dnešní
dobu zvyklá, hned bych se k babičce přestěhovala. Vesnicí protéká potok,
ve kterém neteče jen průzračně čistá voda. Někdy vesnicí projede plechovka,
jindy obal od nějaké tyčinky.
Babičce to hodně vadí, snažila jsem jí
namluvit, ať se na to dívá trochu pozitivně, ale ona neví jak. Když jsem se nad
tím zamyslela, zjistila jsem, že ani já v tom nevidím žádné pozitivum.
Po pár dnech přemýšlení jsem babičce
oznámila velké rozhodnutí. Rozhodla jsem se, že budu pátrat po příčině odpadků
v potoce.
Dlouhá cesta protiproudem skončila a na
jejím konci byla skládka. Stačilo trochu popojít. Z kupy odpadků
vykukovala cedule s nápisem ,,ZÁKAZ SKLÁDKY, POD POKUTOU!“ Bylo mi to
jasné, takhle skládka je nelegální.
Přemýšlím! Mám to někomu říct? Nebo mám
odejít a babičce říct, že jsem nic nenašla? Přemýšlím, nevím! Kdybych to někomu
nahlásila, nic by s tím neudělali, možná by to odvezli na jinou skládku a
tam by to zase jen leželo a tady by potom zbyl zničený kus přírody. Kdyby to
neodvezli na jinou skládku, spálili by to. A zase by se škodliviny dostaly do
ovzduší. Ale kdybych to neřekla, odpadků by zde přibývalo! Tak co mám dělat?